PŘIPRAVUJEME

Vasilij Sigarev - Černé mléko

Ono to vlastně není město, ani vesnice. Není to místo, které zaznamenáte na mapě. Je to zastávka a ta zastávka se jmenuje Zamřelá. Na skle pokladny je přilepený papír. A na papíru je nápis KONEC. Co skončilo a proč a kdy, zůstává nejasné. Ostatně do toho nám nic není. Když jsou všichni naživu, je potřeba se radovat! A když někdo umře? TAHLE smrt není nic hroznýho. Raz dva - a hotovo. Tý DRUHÝ smrti se musíš bát. Pak přijde hrůza. Protože pak umírá duše. A duše to je, oj.....oj, duše je duše.

Eva Kantůrková - Přítelkyně z domu smutku

"Nevybrala jsem si, s kým budu namačkaná na cele. V místnosti bez oken, kde se spí, jí i vyměšuje. Kde není kam uniknout před cizím smradem i řečmi." Dramatizace autobiografického románu Evy Kantůrkové, jehož hrdinka se za absurdních okolností spojených s komunistickým režimem ocitá ve vězení. Zde se setkává se svými "přítelkyněmi", které si nevybrala. Jejich osudy a příběhy musí dobrovolně i nedobrovolně sdílet a zároveň musí mít dost sil na boj se zákeřným a vypočítavým soudním aparátem bývalého totalitního režimu. "Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své."

Federico García Lorca - Krvavá svatba

Krvavá svatba patří ke třem nejvýznamnějším a nejhranějším dílům autora (dále Yerma a Dům Bernardy Albové). Je zvláštní svou formou, která mísí dramatické dialogy s poetickými obrazy, písněmi a jejíž tedy významnou složkou je hudba. V případě Lorcy často mluvíme o tzv. lyrickém dramatu.
Hlavním tématem Krvavé svatby je střed tradované a se zaťatými zuby udržované tradice obce a společnosti jako takové a možnosti či nemožnosti chovat se v těchto podmínkách svobodně, vzbouřit se či překročit hranice tohoto řádu. Hlavní otázkou zůstává, jaká je cena tohoto překročení.
Půdorys nerealizovaných či realizovaných svateb, půdorys uskutečněné či neuskutečněné lásky, rodové nenávisti dává vyniknout jednotlivým dramatickým postavám, které jsou vystavěny s neobyčejnou schopností psychologické kresby vnitřního světa a s obrovskou emocionální naplněností. Dávají tak šanci herci prozkoumat široké hlubiny těchto postav, jejichž život je vnějškově velmi prostý, jsou to obyčejní venkované ze zapadlých vsí, zapadlých krajů španělské vrchoviny.
Existenciální vyhraněnost, to je to, co nás láká, co nám dává příležitost vrstevnatě interpretovat život; verše, písně jsou pak záminkou poetizace této skutečnosti.
Naše absolventská inscenace se pokusí o přísnou tematizaci, fyzickou, taneční a hudební stylizaci tendující k poetickému obrazu, jehož jádrem je úporný konflikt, tragičnost osudů postav vpravdě antického rozměru.